Princip vytápění

Zjednodušeně řečeno jde o sálavé teplo, které je dlouho intenzivní, a i když to zní jako scifi, zatopíte jednou, maximálně dvakrát denně, a ráno se budíte do vyhřáté místnosti, aniž byste hned museli běžet zatápět. Vnitřní plášť ze šamotových cihel se rychlým prudkým spalováním rozpálí a propustí teplo do sítě mezi vnitřním a vnějším pláštěm, tento plášť pak teplo naakumuluje a dlouhodobým sáláním ho vydává. Stěny kamen jsou proto stále teplé, ale nikdy ne horké, abyste se o ně spálili, v podstatě to funguje jako takový pomyslný radiátor.

Čili postup je asi následující. Je jedno v kterou dobu zatopíte, což je velmi lehké, bez velkého kouření, doutnání, dobré je mít suché dřevo. Speciálním způsobem, který vám předvedeme a vysvětlíme, naskládáte dřevo do krbu, vložíte klasicky mezi velká polena malé štípy a kousek papíru, škrtnete a je to. Krb má i různá samočistící dvířka, která napomáhají, aby vše šlo hladce a především i ekologicky a bez zbytečného čoudu. Zhruba dvě az tři hodiny, podle množství dřeva, máte místo televize plameny za sklem, a pak nastává fáze akumulační. Při prvním zatopení po delší době pochopitelně tato fáze nastane pozdějí, řekněme asi do 4h, ovšem pokud topíte pravidelně, tak máte už teplo stále, jen ho přiživujete. Pokud je normální zima, která býva u nas na Vysočině málokdy, topíme 1× denně, pokud je více dní pod –20stupňů, topíme dvakrát, ráno a večer, aby bylo teplo ještě intenzivnější. V takovém případě se stává, že i bouřlivě větráme, jaké se nám rozline teplo. Zkráceně řečeno: zatopíme a jdeme od toho, víc se o nic nestaráme.

Množství popela je minimální, což je úžasné, neděláme si doma nepořadek a popílek se nám neubytuje na nábytku, podlaze a všude, vstáváme do vyhřáté místnosti přičemž nemusíme co hodinu přikládat do kamen a znovu je otevírat a zavírat. Princip je ten, že zatopíme a už nepřikládáme.

Popel, který se za určitou dobu nashromáždí můžete dát s čistým svědomím do kompostu.